Nemožné...
14. 12. 2009
Dívala se na špinavě ocelovou oblohu a úporně se snažila očima vypátrat hvězdy. Alespoň jednu malou osamělou hvězdičku… Chtěla ji ještě vidět. Naposled. Po tvářích se jí kutálely stříbřité slzy, ale nevšímala si jich.
Podívala se na něj a smutně se usmála. Pokaždé, když se setkali pohledem, bylo to, jakoby se zastavil čas. V tu chvíli byli jen oni dva, nic víc. Mohla by vypuknout válka a oni by si toho nevšimli. Ale dnes to bylo jiné… Oby cítili, že běh života jednoho z nich se schyluje ke konci.
„Neodcházej, prosím…“ zašeptal do ticha.
„Snažím se vydržet, ale…“ přerušil ji nový příval slaných slz.
„Ne! To není spravedlivé!“ ucedil vzdorovitým hlasem skrz zuby. „Je tolik věcí, které chci, abys viděla… Chtěli jsme jet do Říma! Na Nový Zéland, do Indie… Co teď?“
„Pojedeš tam s Jessií… Já už nemůžu… Život mi proklouzává mezi prsty.“
Zalapal po dechu a slzy se mu draly do očí. Neplakal od té doby, co mu jako malému klukovi umřel pes. Ale teď ho bolest z nevyhnutelného hlodala zevnitř… rostla.
„Slíbíš mi něco?“ zeptala se potichu a prosebně na něj hleděla.
„Cokoliv, vždyť to víš,“ vzlykl. „Cokoliv si budeš přát.“
„Najdi mojí Jessii mámu. Nemůže žít bez maminky,“ řekla a zoufale a sledovala, jak zůstal stát jako opařený.
„Tohle po mně nemůžeš chtít!“ zachraplal, když se trochu vzpamatoval. „To přece nejde.“
„Prosím, Jamesi. Prosím…“
„Vždyť… To ne… Já… Nedokážu to,“ zakoktal.
„Alespoň to zkus. Vím, že to dokážeš…“
„Dobře, pokus bude,“ řekl a skryl své pocity za úsměv.
„Děkuji… Miluji tě, a vždycky budu, ať už se dostanu kamkoliv.“
„Já tebe taky…“
Pak bylo ticho, jen se na sebe dívali. Nepotřebovali více mluvit, cítili, co si ten druhý myslí.
Víčka jí pomalu těžkla… Když už byli jako z olova, přestala se přemáhat, zavřela oči, naposled mu stiskla ruku a vrhla se do náruče smrti.
Jessica Natálii nikdy neřekla mami. Nemohla nechat vzpomínku na svoji pravou maminku jen tak zmizet, nešlo to. Věděla, že by tím slůvkem „mami“ udělala tatínkovi radost. Splnilo by se tak maminčino přání, ale…
Komentáře
Přehled komentářů
Fajne nápad jen mi trošičku neseděly některý rozhovory ...takový křečovitý mě přišly...ale jinak fajn a konec jsem teda čekal úplně jinej :-)
nečekaně
(Lesapán, 20. 1. 2010 19:11)