Jeden k druhýmu
Vzpomínáš?
Jeden k druhýmu si
budem hledat cestu
v kupce sena.
Po týhle pátrací akci
zbyla jen láhev, orosená
svítáním.
Jak vojska
ke zbraním
se ženou mraky,
když chřadnou hvězdy
(a já taky) (pozn.:ale to je detail)
Slunce se už
na devátou ráno
utopilo v obloze.
Jen hrana, oběšená
ve zvonici, prosí
strašně uboze
o Poslední soud.
Nicméně lidé jsou
hluší a slepí
A z lahve, oděné
do železných pout,
zůstaly střepy.
Vzpomínáš?
Komentáře
Přehled komentářů
Každý obrat má neuvěřitelné kouzlo a sílu...vážně nádhera:-)Tohle čtu jedním dechem ;-)
díky
(Elf smrti, 6. 7. 2009 9:45)děkuju, Markét. To jsi řekla moc hezky a naprosto přesně, že jen my, hloupé milující, nikdy napřestaneme vzpomínat, ach ano, už to tak asi bude:-)
Geniální!
(Markét :), 4. 7. 2009 19:58)Vzpomínáš? Jasně že ne...to jenom my , hloupé milující, nikdy nepřestaneme vzpomínat.
Nádherná báseň
(Králíček, 16. 7. 2009 11:01)