Krchovslied
Pršelo. Kriticky pršelo. A bylo to zvláštní - obloha šedivá, náhrobky šedivý,jen v dálce se smyslně protrhávala mračna; mohli jsme Dolcím jen závidět. V dešti je vždycky, co psát... A při procházce po hřvitovní zídce a při myšlence jistou osobu, mne napadá jediná věta:
Láska je hořkosladká...
Krchovslied
Zůstanu pod stromy, alespoň,
dokud se nepřeženou mračna.
Tu záhy utichla ve větvích
holubí píseň uštěpačná,
zásluha blankytů umlká
a bez zlatého jablka
ještě vládne den.
třebaže šedá tě převládavší v dálce,
slunce mé povstalo z pečeti na obálce.
I tabulka čokolády na míse
roztéká se za okny a modlí se,
kéž to není sen!
záhy ustala o květy hrát
větrná píseň uštěpačná.
Zůstaňme pod stromy, alespoň
dokud se nepřeženou mračna! =)
...a jen jsem dopsala poslení řádku, se v jižních dálkách zahřmělo.