Snadno rozezpíváš
tichý hvězdy,
co za světla
zarputile mlčej,
a ukradneš pro mě
stovky mléčnejch drah.
Do nebe vyškrábeš
náš poslední vzkaz
a ve tmě rozhoupeš
malej i velkej vůz.
Ve světle měsíce
mi rozpustíš vlasy,
a k tomu zapálíš
pár deštivejch pravd.
Slíbíš mi závoj
z noční oblohy,
a taky svoji
nehynoucí lásku.
*
*
*
Neumíš lhát.
Prostě počteníčko!
(JeDe, 27. 1. 2009 23:32)