báseň jež nemá jméno, dívka jež nemá jméno
Nezralá a přesto krásná,
skočila do vln moře.
Hlubina, ta její tělo stáhla,
nikoho nedrásají hoře.
Zapalte svícen
a pořádejte slavnost.
Pějte na počest ódu.
Ach život,
jakápak to ohavnost.
Poháry plňte rudým vínem,
mou krví prosáklým.
Proklínám vaše úsměvy,
proklínám deštěm kyselým.
Jen pár slov mi věnujte,
matko, otče!
S kamenem náhrobním pospěšte,
sestro, bratře!
Bílou růži položte
a pomodlete se.
Však čekám marně,
i po smrti mne nemilujete.
Zpráchnivěj rodino!
Odpuštění u mne nehledejte!
...
(petí, 25. 1. 2009 21:24)