Když na hřbitov jsem šel
20. 6. 2008
Když na hřbitov jsem šel
O Hromnicích na hřbitov jsem šel,
měsíční světlo z kostelních skel odrážející
jsem zřel.
U čtvrté řady náhrobního kamení,
u třetího hrobu, zahlédl jsem znamení.
To Ďáblova značka, báti se mám,
ach chraň mě sám Kristus pán.
Na Velký pátek na hřbitov jsem šel,
měsíční světlo lesknoucí se z kostelních skel
jsem uviděl.
U osmé řady náhrobního kamení,
před druhým hrobem uzřel jsem znamení.
To Satanova značka, strach mě svírá,
Maria matko, snad chrání mě víra.
Když byli Dušičky, na hřbitov jsem šel,
však měsíc tentokráte nesvítil a já strach
rázem měl.
U dvanácté řady náhrobního kamení,
hned u prvního hrobu jsem uviděl znamení.
To Lucifera značka a mne stíhá děs.
Obracím se k Bohu, vzhůru do nebes.
„Ach Bože, ty sílo, jíž čistější není,
ať se vše zlé v dobré změní!
Ať Boží moc mne nyní chrání,
ať zlu se mnou cloumat brání!“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
