Před půlnocí u kostela
20. 6. 2008
Před půlnocí u kostela
Předtucha mi večer řekla,
před půlnocí u kostela,
abych vyčkával.
V kápi ke hřbitovu míří,
prach na cestě za ním víří
a on žene dál.
Viděl jsem to sice z dáli,
vy byste se také báli,
jako já se bál.
On cosi s sebou v pytli vlekl,
i přes ten strach jsem neutekl,
díval jsem se dál.
U hřbitovní nízké zídky,
pošlapal divoké kytky
a pytel hodil přes.
Muž se chvíli kolem díval,
možná i únavou zíval,
běžel domů, zřejmě spát.
Tu jsem všechnu bázeň shodil,
nápad se mi v hlavě zrodil,
co do pytle se podívat…
Přeběhl jsem cestu prašnou,
poněkud už dobou zašlou
a vešel v hrobiště.
Pohlédl jsem k zídce nízké,
do místa, jež bylo blízké
a cíl byl zaměřen.
Přistoupil jsem k pytli v trávě,
bilo dvanáct hodin právě,
nahlédl jsem v něj.
Co uviděl jsem, hrůza byla,
kéž by bytost ještě žila.
Kusy masa, samá krev.
Komentáře
Přehled komentářů
no tak to je sado :D horor normálně :D ne je to suprově napsaný...malounko mi to čímci připomnělo Krchovskýho
...
(petí, 24. 1. 2009 20:44)