Naděje...
5. 2. 2009
Do zad mne bičují provazce deště,
jsem unavená, otrok svý lásky,
chci vydržet ještě!
Paže zapírám a snažím se přemoct každou křišťalovou bariéru, co mi stezku k tobě kříží.
Naše osudy se k sobě blíží
přede mnou najednou další sklo, další střepy.
Za co je tohle daň?
Že by?
Přijímám tvojí dlaň.
Snad schoulím se u tebe v náručí.
Konečně.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář