Střízlivějící naivita
2. 5. 2010
Nehledej, kde se skývá má nepolapitelná krása!
Na první pohled totiž není vidět...
Důvěra je ze skla křehkýho jak motýlí křídla, víš?
A já na prstech jedný ruky nespočítám všechny tvý lékořicový pravdy
//úplně stejně hořký jako pendrek//
Ze rtů hudby se parodicky linou noty našeho soukromýho requiem
//za sen?!//
a vůně rychlýho sexu v parku ti koketně stéká po zádech...
Ztroskotali jsme těsně před Mysem Naděje
TÝ naděje, co prej umírá až po nás - jako poslední...
Jenže my dva už jsme umřeli!
Komentáře
Přehled komentářů
Jsou věci ke kterým by se člověk měl vyjádřit, ale neví jak. Krásný by to mohlo bejt kdyby.....kdyby to napsal někdo cizí..
Jééé
(Eliška :), 2. 5. 2010 17:16)No jo, je prostě dokonalá :) Sice jsem ti to už barvitě řekla na tvůrčáku, ale... prostě tu básničku miluju :) ;)
Tak asi takhle..
(Lesapán, 8. 5. 2010 12:56)