ach jo...
náš spolek je beznadějnej případ,
ale my nejsme beznydějný!
Ne.
Dnes ne.
Dnes ještě není konec všemu.
A jestli přece, nám pokračovat nezabrání.
Tak dodej tlukot srdci svému.
Přestože se tak usilovně brání.
Ne.
Dnes ne.
Dnes ještě není všem dnům konec-
v dnešní noci sřímá neskonalá síla!
Prej odzvonil nám pohádkovej zvonec!
Zvonec... či to hrana byla?
Ne.
Dnes ne.
Dnes se ještě neumírá.
A až jednou rány zajdou do rudé,
pak možná tehdy hasne naše víra.
Ne. Dnes ne. Dens to nebude!
(P.S.: Když jsem tohle jednou večer na táboře psala, myslela jsem na vás. vlastně na Nás...)
Komentáře
Přehled komentářů
Pravda je, Eli, že ikdyž se všichni momentálně chováme jako praštění.. tak je to z důvodu, že chceme být My, chceme být smečka, rodina... kdybychom nechtěli... tak jsme si lhostejní a nesnažíme se si vysvětlovat (sice bohužel bouřlivě), jak co kdo myslel a co chtěl říci... Možná se neshodneme na všem... ale to nevadí, hlavní je, že se shodneme aspoň v něčem. Nevěřím tomu, že se z naší tvůrčí lodi stane titanic a že se utopíme... protože vím, že spolu dokážeme všechno :-)natož překonat jednu hloupou hádku ;-)
jen ještě jeden dodatek...
(Elf smrti, 21. 8. 2008 14:10)tahle rubrika se jmenuje Pravdy jež jsou a nejsou. zatím jsem sem psala věci, jež pravda jseou ale začínám nabývat dojmu, že tahle báseň je pravda, jež není. A tak jsem ale alespoň konečně udělala změnu, co?...
:-)
(Králíček, 21. 8. 2008 14:23)